Název

Želivka a mosty u ní 28_5_2015

Popis

Vodní nádrž Švihov (známá spíše pod nesprávným názvem vodní nádrž Želivka) je vodárenská nádrž na řece Želivce, která slouží jako zdroj pitné vody pro téměř celou středočeskou oblast včetně Prahy. Jedná se o největší vodárenskou nádrž v České republice a ve střední Evropě.

Výstavba začala v roce 1965 a byla dokončena roku 1975. Přímá zemní hráz dosahuje výšky 58 metrů, délka koruny hráze činí 860 m. Vodní tunel Želivka, který přivádí vodu z nádrže do Prahy a byl dokončen v roce 1972, je jedním z nejdelších tunelů světa s délkou 51 km. Průměr tunelu je 2,6 metru. Zásobuje nejen Prahu, ale i velkou část Středočeského kraje a voda teče samospádem.

Zatopené mosty na vodní nádrži Švihov na řece Želivce jsou zajímavou a v České republice ojedinělou industriální stavbou. Mosty, které dříve překlenovaly údolí Sedlického (most u Borovska) a Sedmpanského (most u Hulic) potoka, měly být původně součástí autostrády Plzeň – Košice. Jejich stavba započala za doby protektorátu a byla iniciována vůdcem německé říše, proto jsou mnohdy označovány jako Hitlerovy mosty. Stavět se začalo roku 1939, avšak z ekonomických důvodů byla stavba zastavena hned o tři roky později a do konce války již nebyla obnovena. Po válce se navázalo na stavební práce a mosty byly roku 1950 zkolaudovány. Jednalo se však jen o samotné mosty bez jakýchkoliv příjezdových komunikací. O několik let později padlo rozhodnutí vybudovat na řece Želivce zásobárnu pitné vody pro Prahu, což v podstatě znamenalo odsouzení mostů k postupnému chátrání bez toho aniž by po nich projel jediný automobil.

Most přes údolí Sedlického potoka o délce 120 metrů a šířce 22 metrů byl postaven téměř 100 metrů nade dnem Sedlického potoka. Když se v šedesátých letech rozhodlo o dostavbě dálnice, padlo i rozhodnutí o výstavbě gigantické vodní nádrže Švihov, obrovské zásobárně pitné vody pro hlavní město Prahu. Dálnice musela zatopené údolí obejít - přehrada byla dokončena v roce 1976 a obrovské oblouky Borovského dálničního mostu pomalu pohltila hluboká voda a nad hladinou zůstala z nádherného železobetonového mostu jen malá část vrcholu oblouku a konstrukce mostovky - cca 2 metry. Dnes sice jeho začátek směrem od Prahy sahá téměř ke břehu a dá se na most vlézt, ale směrem k Brnu končí uprostřed hladiny a tak most vypadá jako obrovské přístavní molo.

O trochu více štěstí než most přes Sedlický potok měl most přes Sedmpanský potok, kterému voda zaplavila jen část pilířů, ale i on byl navždy odsouzen k potupné záhubě - pomalu se rozpadat a přitom nikdy nebýt využit. Severní konec mostu se pomalu hroutí zásluhou chybějícího náspu, o který by se opěra vzepřela, jižní konec zase zarůstá lesem - na tento konec mostu navazuje nedokončený zářez skrz lesní hřeben a ten je dnes také zarostlý stromy.

Dálniční most u Sedlic byl postaven místo mostu v Borovsku. Trasa dálnice D 1 byla totiž (na rozdíl od původních předválečných propozic) nově odkloněna k obci Sedlici, asi 900 metrů proti proudu potoka, kde je nový most přes údolí Sedlického (někdy též Čechtického) potoka.
Most má tři pole - 54 metrů, 75 metrů a znovu 54 metrů. Hlavní nosnou konstrukci tvoří sdružený rám. Výška pilířů nad nejvyšším vzdutím přehrady je 25 metrů.

Nastavení